Studio N cover art

Studio N

Studio N

By: Deník N
Listen for free

About this listen

Publicistický podcast Filipa Titlbacha se zajímavými osobnostmi a redakcí Deníku N. Rozhovory vychází pravidelně ve středu a pátek. Epizody v plné délce najdete na herohero.co/studion, dostupné jsou také klubovým předplatitelům a předplatitelkám Deníku N.Deník N 2019-2024 Political Science Politics & Government Social Sciences
Episodes
  • „Macinka se přecenil.“ Zvítězí ministr v přímém souboji s prezidentem?
    Jan 29 2026

    CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

    „Jestli ještě někdy mohl Petr Macinka doufat, že prezident podepíše jmenování Filipa Turka ministrem, tak po jeho smskách je to naprosto vyloučené. Tím spíš, že Andrej Babiš nechce podat kompetenční žalobu. Tady si to Motoristé definitivně zabetonovali,“ myslí si politický analytik Jan Tvrdoň. „Pro Petra Pavla to byla poslední kapka soustavného tlaku,“ říká ve Studiu N investigativní reportérka Zdislava Pokorná.

    „Petr Macinka vypisoval prezidentovu poradci Petru Kolářovi soustavně poslední dva měsíce. Tlačil na něj, aby došlo k nějaké dohodě. V kontextu toho, jak ta komunikace dlouhodobě probíhala, si myslím, že už prezidentovi došla trpělivost,“ popisuje zákulisí současného sporu mezi Motoristy a Hradem novinářka.

    „Petr Macinka v podstatě říká Petru Pavlovi: Pokud mi nevyhovíte a nejmenujete Filipa Turka ministrem životního prostředí, tak se mnou budete mít těžký život,“ interpretuje Macinkovy večerní smsky Tvrdoň. „A to slovo ‚extrémní‘ nám asi naznačuje, že pan Macinka tak nějak pomrkává na prezidenta se sdělením: V zásadě neprosadíte nic, budete úplně zbytečný, možná budete sedět na Hradě a jezdit po Česku, ale to je tak možná všechno, co vám dovolím.“

    Proč Deník N dostal zákaz účastnit se tiskové konference ministerstva zahraničí? Je Andrej Babiš slabý premiér, který si kvůli svému vydání neumí došlápnout na vlastní ministry, nebo mu spor Motoristů s Hradem vyhovuje? A proč nechce na Petra Pavla podat kompetenční žalobu? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

    Show More Show Less
    29 mins
  • Procházková: Jsme maso na talíři velmocí. Evropa potřebuje svého Witkoffa
    Jan 28 2026

    CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

    „Evropa je zcepenělá hrůzou, ale chová se, jako kdyby Moskva byla obklíčená evropskými vojsky a my jsme si mohli klást ultimáta,“ říká ve Studiu N reportérka Petra Procházková. „V mírových rozhovorech hrajeme nicotnou roli a je to jen naše vina. To, že se do nich nedokážeme zařadit, je neschopnost evropské diplomacie,“ tvrdí v rozhovoru.

    Aby Evropa mohla vyjednávat s ostatními velmocemi, potřebovala by podle Procházkové někoho, kdo se bude chovat jako americký vyjednavač Steve Witkoff. „Jenže nikoho takového nemáme, nechceme a pohrdáme jím. On je nám Witkoff odporný, posmíváme se mu, ale pokud chceme jednat, musíme na to jednání také někoho poslat. Takovou postavu bychom dokázali vygenerovat rychle – a vůbec tím nemyslím, že by to měl být Viktor Orbán,“ říká novinářka.

    „My jsme se do té války nerozhodli vstoupit. A už vůbec jsme se ji nerozhodli vyhrát,“ popisuje evropský postoj Procházková. „Vnitřně jsme coby Evropané rozhodnuti se s Rusy dohodnout tak, aby to moc nebolelo,“ myslí si.

    Ukrajina v těchto měsících čelí mrazům a v podstatě každou noc se brání silným útokům na energetickou infrastrukturu. „Není to nic jiného než energetický teror. Kyjev je obrovský – když ho zbavíš tepla a elektřiny v minus dvaceti stupních, moc dobře víš, že civilní obyvatelstvo terorizuješ. Není to ale ruský vynález, je to běžná součást válek už po mnoho století,“ popisuje válečná reportérka.

    Třístranná jednání mezi Ukrajinci, Rusy a Američany považuje za důležitá. Stejně tak dohody, na které všechny strany přistoupily. Je podle ní ale důležité vnímat je jako „smlouvy o smlouvách budoucích“. „Je to stejné, jako kdybychom se teď dohadovali o tom, jak budeme řešit kriminalitu na Marsu, až bude hustě osídlen. Budeme to mít perfektně připravené – včetně názvů ulic –, ale dokud na tom Marsu nejsme, nejsou nám dohody k ničemu,“ říká.

    Vše může začít platit až ve chvíli, kdy bude podepsaná velká mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou. A od té jsme podle Procházkové ještě daleko. „Je to ze strany USA vykutálené. Jediný důvod, proč Američané něco takového uzavírají, je, aby z toho měli výhody, kdyby náhodou došlo k míru. Například aby byli první na trzích nebo aby se jako první zúčastnili obdoby Marshallova plánu.“

    Využívají Rusové nástroj počasí k větší krutosti než dřív? Co všechno se podařilo dojednat v Davosu a Abú Dhabí? A proč se Zelenskyj rozhodl pronést svou zatím nejkritičtější řeč směrem k Evropanům? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

    Show More Show Less
    28 mins
  • S Karlem Ochem o posmutnělé Citové hodnotě a hranicích toho, co jsme schopni v kině unést
    Jan 23 2026

    CELÝ ZÁZNAM STUDIA N LIVE A VŠECHNY OSTATNÍ EPIZODY V PLNÉ VERZI NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

    Film může uklidňovat, ale také otevřít místa, na která nejsme připraveni. Ve Studiu N mluví Filip Titlbach s filmovým historikem a uměleckým šéfem karlovarského filmového festivalu Karlem Ochem o snímku Citová hodnota, o síle emocí v kině a o tom, proč jsou některé filmy přitažlivé právě tím, že z nich máme obavy.

    Film Citová hodnota režiséra Joachima Triera se stal jedním z nejdiskutovanějších evropských snímků – a to nejen kvůli devíti oscarovým nominacím nebo triumfu na Evropských filmových cenách. „Já si na Trierovi už od jeho mládí vážím jisté zralosti a moudrosti, se kterými přistupuje ke svým postavám. Snaží se být chápavý a celé je to obestřené velmi hustou melancholií,“ popsal na živém natáčení Studia N v pražském kině Přítomnost Och.

    Filmy rozděluje na ty, kterým věří, a na ty, které mu připadají vycucané z prstu. „Citová hodnota je film, který patří do té první kategorie. Trier tvoří neuvěřitelně komplexní mikrosvět vztahů, melancholie a věrohodných emocí, že se do něj vždycky rád nořím. Někdy z toho mám ale trochu obavy, protože při sledování jeho filmů prožívám velmi silné emoce. Je to přitažlivost a obava zároveň,“ říká. Někdy lidé podle něj prožívají ještě silnější emoce, když se na film dívají podruhé.

    Diváci a divačky by se podle filmového historika měli rozmýšlet, jestli na určité druhy filmů mají zrovna kapacitu. Film totiž může léčit i zraňovat. Hranice mezi tím, kdy kino pomáhá a kdy už ubližuje, je podle Ocha u každého jinde a souvisí s tím, co si do sálu neseme ze svého vlastního života. „Stalo se mi, že jsem z jednoho filmu odešel už po deseti minutách, protože se v něm odehrávalo něco, co jsem intenzivně prožíval. Představa, že se dívám na zkondenzovanou verzi téhož pro mě byla absolutně fyzicky nepřijatelná,“ přiznává. I proto je někdy legitimní z kina odejít. Ne proto, že by film selhal, ale protože se trefil až příliš přesně. „Je to lepší možnost než se u toho trápit,“ říká.

    Zažívá Joachim Trier svých warholovských patnáct minut slávy? Co dělá film výjimečným? A jak se vybírají snímky pro karlovarský filmový festival? Podívejte se na záznam celé debaty na herohero.co/studion

    Show More Show Less
    28 mins
No reviews yet