Který z porevolučních prezidentů udělil nejvíce státních vyznamenání ženám a proč Jiřina Bohdalová získala jako jediná žena české národnosti Řád bílého lva nejvyšší třídy? Co nám říkají udělené ceny o tom, co jako společnost zastáváme za hodnoty? A jaké osobnosti bychom si jako společnost měli připomínat? V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme si pozvali uměleckou skupinu měkký í, s kterým jsme probrali jejich výzkum na téma udílení státních vyznamenání. Státní vyznamenání nabízí spíš přehlídku osobností, které budí nejmenší kontroverze, nebo stvrzují zahraniční diplomatické vztahy. Ostatně tak fungovaly státní vyznamenání i za první republiky. Podobně jako se tehdy po vzniku samostatného Československa řešilo, jestli by nebylo lepší udílení státních vyznamenání zrušit jako monarchistický přežitek, se něco podobného řešilo i po revoluce 1989, kdy byl ceremoniál udílení státních vyznamenání vnímán jako nástroj upevňování vazeb a náklonnosti ke komunistickému režimu. Nebylo by lepší tradici udílení státních vyznamenání úplně zrušit? Nebo změnit jejich fungování, aby lépe vyjadřovaly hodnoty, na kterých jako společnost stojíme, nebo ke kterým bychom se měli vztahovat?

Díl vzniká ve spolupráci se scénou pro současné živé umění Terén. Kolektiv měkký í uvede dne 28. října v klubu zastupitelů v Brně slavnostní předávání nultého ročníku ocenění Řád Bílé lvice, jenž probíhá v rámci sedmého dílu STÁTKŮ. Akce proběhne jako autorsky pojatý ceremoniál, který představí východiska nově vzniklého ocenění a jeho první laureátstvo.

Playlist:
🤔 Tipy a novinky
0:00 - 18:32

Julien Mailland - Soviet Blocks

Tony Shaw, Alan McDougall - Cold War Football

Joseph Kelly - The Biggest Lie

Sergio Luzzatto - The First Fascist

Rozhovor s uměleckou skupinou měkký í
19:32 - 51:17

----------------
Podpořte vznik dalších dílů:
komunita.denikalarm.cz

Když dne 4. února 1794 zrušilo Národní shromáždění dekretem otroctví, jednalo se o přelomový moment v dějinách lidstva. Všichni muži sídlící v koloniích, bez ohledu na barvu pleti, byli podle tohoto dekretu francouzskými občany a budou požívat všech práv zaručených ústavou. Tento dekret nejenže udělil okamžitou a bezpodmínečnou svobodu, ale také přiznal bývalým otrokům plné francouzské občanství a nestanovil žádnou kompenzaci pro bývalé otrokáře. Tak radikální verze zrušení otroctví neměla obdobu. Takovému rozhodnutí předcházely ale dekády debat o otroctví a kolonialismu, ve kterých abolicionisté neměly výraznější převahu. Přijetí dekretu dopomohla vzpoura otroků v nejcennější francouzské kolonii Saint-Domingue. Tímto aktem si Francie chtěla získat povstalce na svou stranu. To se taky povedlo a povstalci přijali revoluční Francii za svou. Fungující partnerství ale hodil za hlavu Napoleon, který si chtěl francouzské kolonie znovu podmanit pod svou kontrolu. Vojenská výprava, kterou na ostrov poslal, byla ale neúspěšná a povstalci následně vyhlásili na Francii nezávislost a tím vznikl stát Haiti.

Nová kniha The First Emancipation od amerického historika Jeremy Popkina ukazuje, jak dynamická byla debata o zrušení otroctví a kolonialismu už v předrevoluční Francii. Obě strany sporu si zde precizovaly své argumenty, které se pohybovaly od těch nejzákladnějších, jakože každý člověk se rodí svobodný a měl by mít I stejná práva jako každý jiný, nebo že by nikdo neměl vlastnit jinou lidskou osobu jako majetek, až po ty ekonomické, kdy se poukazovalo na to, jestli jsou kolonie schopné produkovat zboží pro francouzský trh ve stejném množství I v momentě, kdy by došlo ke zrušení otroctví. Jestliže ještě v předrevoluční Francii vycházelo nespočet literatury o barbarství majitelů plantáží, kteří krutě zachází se svými otroky, v době Napolena se naopak začalo objevovat stále větší množství nepokrytě rasistické literatury. Do veřejného prostoru se najednou dostávalo stále více rasistických tezí, které byly založeny na představě nadřazenosti bílého muže a evropské civilizace. Zde můžeme hledat zárodky rasismu, který později po Darwinově teorii o původu člověka nabral na obrátkách na konci 19. století a zejména v první polovině 20. století. Napoleon, který byl pro občanskou společnost v řadě případech přínosem, byl zase v řadě jiných nositelem kontrarevoluce. Znovuzavedení otroctví je jedním z mnoha jeho aktů, kterými rušil výdobytky revolučního období. Přesto francouzská debata o emancipaci otroků měla svůj význam a přispěla ke zrušení otroctví na světě, ke kterému docházelo v průběhu 19. století.

V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme probrali téma revoluční Francie, otroctví, kolonialismu a rasismu. Součástí dílu je I rozhovor s historikem Jeremy Popkinem.

Playlist:
🤔 Tipy a novinky
0:00 - 32:36

Keum Suk Gendry-Kim - Tráva

Charlotte Beradt - Třetí říše snu

Daniela Tinková - Zrození občana

Jeremy Popkin - A New World Begins

Hlavní téma
32:44 - 1:06:28

Kolonialismus, abolicionismus a rasismus v revoluční Francii

Rozhovor s Jeremy Popkinem
1:06:35 - 1:50:38

----------------
Podpořte vznik dalších dílů:
komunita.denikalarm.cz

V průběhu druhé světové války bylo do německé branné moci nuceně mobilizováno mnoho občanů okupovaných evropských států, přestože se nejednalo o etnické Němce. Na konci války měl téměř každý třetí československý voják na Západě za sebou službu ve Wehrmachtu. O pouhých devět měsíců dříve přitom tvořili více než čtyřicet procent československé obrněné brigády vojáci židovského původu.

Po válce se ovšem jejich příběh nehodil do obecného narativu jednoduché trichotomie oběti, odboje a kolaborace. Proto byl v Evropě i v Česku přijímán s rozpaky a dlouhou dobu opomíjen, marginalizován, nebo dokonce zamlčován. Skutečné složení československé zahraniční armády bylo zkrátka mnohem pestřejší, než naznačuje zažitý příběh o Češích a Slovácích, kteří po okupaci odešli bojovat za obnovení republiky.

Kdo tedy v jejich řadách skutečně sloužil? Jak se v jedné armádě potkávali Židé, Rusíni, Ukrajinci, němečtí antifašisté, interbrigadisté, příslušníci vládního vojska nebo bývalí vojáci Wehrmachtu? A proč jejich osudy na dlouhá desetiletí téměř zmizely z našeho vyprávění? O tom v novém díle podcastu Dějiny bez konce mluvíme s historikem Zdenkem Maršálkem z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.

Playlist:
🤔 Tipy a novinky
0:00 - 25:00

Marie Brunová - Věčný oustider? Jíří Weil: život a dílo

Vasilij Grossman - Život a osud

Molly Crabapple - Here Where We Live Is Our Country

Hlavní téma
25:05 - 39:35

Československá zahraniční armáda během druhé světové války

Rozhovor se Zdeno Maršálekm
39:40 - 1:37:10

----------------
Podpořte vznik dalších dílů:
komunita.denikalarm.cz